ČLENOVÉ PPE | NAŠE VIZE | PRAVIDLA | KONTAKT | REKLAMA
Vzpomínky na Wroclaw
Publikováno v Po. 22. listopadu 2021 v rubrice NOVINKY, ZAHRANIČNÍ MISE

Wroclaw je krásné české město v Polsku, přesněji řečeno ve Slezsku. Bylo založeno v desátém století, snad českým knížetem Vratislavem, a prvních 500 let střídavě patřilo a nepatřilo k největším a nejvýznamnějším městům Koruny české. Dodnes má k Česku velmi blízko, a to i pivem.

Koná se v něm totiž „Wroclawski festiwal dobrego piwa“. Letos již jedenáctý ročník. No, a to byl dostatečný impuls pro První pivní extraligu k návštěvě zajímavého, starobylého města, a ještě zajímavějšího pivního festivalu. PPE proto spojila síly s SPP a vyrazila v téměř plném složení Láďa, Hadži, Honza, Milan, David a hlavní organizátor Jarda. Zkrátka chyběli jenom omluvený, příliš zaměstnaný Petr a Bejček, což je pro něj letos typické.

Cesta do Wroclawi proběhla v příjemném naladění z domácích zásob a po ubytování v hotelu Tumski na ostrově v centru, jsme vyrazili na první ochutnávku města. Krásná průvodkyně Natálka nás předem nejen dokonale informovala o pivovarech, multitapech a jiných nástrahách velkoměsta, ale poté s námi většinu těchto nástrah absolvovala. Pro Vaši informaci – multitap Kontynuacja, pivovar Zloty pes a pivovar Spiz Na rozjezd stačilo, vpodvečer následovalo první kolo Festivalu. Natálka je výborná průvodkyně, překladatelka a kontakt uveřejňujeme s jejím svolením natalierac@gmail.com. 

Festiwal dobrego piwa se rozložil v předpolí fotbalového stadionu, který byl vybudován pro mistrovství Evropy (mimochodem jsme tady porazili Polsko 2 : 0), což je vynikající nápad. Stadion poskytuje veškeré technické zázemí (dostatek toalet, dostatečný příkon el. energie a dostatečnou plochu pro stánky) o čemž jako pořadatel Festivalu minipivovarů na Pražském hradě vím svoje, a jedinou nevýhodou je pouze značná vzdálenost od centra. Tuto nevýhodu naprosto vyvážilo velké množství pivovarů a neskutečně pestrá skladba jejich piv. Po celé dva dny bylo pořád co objevovat a degustovat a degustovat a degustovat ………. Večer prvního dne jsme nakonec uzavřeli v Targowa, Craft Beer and restaurant, nad talířem nedostižných polských uzenin.

Druhý den zahájil Hadži skvostným přemetem přes žerď o výši 30 cm, přičemž rozbil mobil,  což mu později zajistilo titul „Muže zájezdu“. Všichni ostatní se přes tuto překážku přenesli a tak jsme se vydali za kulturou. Prošli jsme si nejstarší část Wroclawi na ostrově Tumski, kde byla Wroclaw v roce 1 000, vznikem biskupství, prakticky založena. Pokochali jsme se památkami jako jsou kostel sv. Jiljí (nejstarší stavba Wroclawi), Wroclawska katedrála Jana Křtitele, kostel sv. Kříže a Bartoloměje, královský palác atd. až jsme skončili v multitapu Szynkarnia. Dostatečně posilněni jsme vyrazili na druhé kolo festivalu, kde jsme prověřili kvality pravého Grodziskiego a Láďa s Honzou si užili svou hodinku slávy na pódiu, kde propagovali českou pivní kulturu (Láďa polsky, Honza česky). Při odjezdu z Festivalu Milan ke své smůle zjistil, že Bolt funguje i v Polsku, takže mu z karty odteklo větší množství peněz. David se přidal, a my jezdili po Wroclawi taxíkama. Z festivalu rovnou k řadě restaurací na ulici Boguslawskiego. K naší smůle tam bylo k dostání především české pivo, což nás moc neuspokojilo, tak jsme se přesunuli opět do Targowe, kde se celý den uzavřel.

Třetí den ráno jsme relaxovali procházkou přes mosty a ostrovy v centru a líně poseděli na plovoucím baru naproti monumentální budově university. Ranní pivo nás povzbudilo k návštěvě pivovaru „Sto mostow“, kteréžto jméno patří k Wroclawi jako sto věží k Praze. To však již byla poslední zastávka, kterou se krásný, leč náročný program návštěvy Wroclawi uzavřel. Po cestě domů jsme dopili zásoby, zastavili jsme se na večeři v prvním pivovaru na české straně hřebenů Krkonoš – Trautenberg a po desáté večer dorazili do Prahy. Unaveni, zmoženi a plní zážitků.

A to je vše na co si vzpomínám, určitě jsem spoustu míst vynechal a prostě zapomněl, a proto se při nejbližší příležitosti do Wroclawi vrátím. Wroclaw prostě nemá chybu a byla chyba chybět Bejčku.

Text: Jan Šuráň
Foto: Každý kdo měl mobil

Napsat komentář
Webdesign: Kabris|NET