,
David Hluštík – Řádný člen
Publikováno v Pá. 06. března 2020 v rubrice ČLENOVÉ PPE

(1971) Jako rodilý Opavák jsem odkojen opavskou dvanáctkou Zlatovar. V postpubertálním věku nebylo v podstatě jiné volby a desítka se ze zásady nepila. Půllitr za pět kaček, blahé paměti.

Jako novinář jsem se mimo jiné agendy samozřejmě věnoval i psaní o místním pivovaru. Díky tehdejšímu sládkovi Jirkovi Brňákovi jsem poznal celý proces výroby piva a něco tam i vypil v rámci roční brigády na stáčírně sudů. Pivní obzory jsem si začal rozšiřovat přesunem ze Slezska do Čech spoluprací s nymburským pivovarem. Zlom nastal dalším přesunem do Prahy. V dnes už neexistující Pivní Galerii v Holešovicích se mi otevřel český i evropský pivní svět a poznal jsem pivního barda a historika pivovarnictví Pavla Jákla.  No, a pak přišel na svět pivní bar Zlý Časy v Nuslích a bylo vymalováno. Díky pravidelným návštěvám ochutnávám pivní styly, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení, a seznamuji se lidmi točících se kolem pivovarnictví. Od sběratelů etiket po sládky. Vyjíždím s novými kámoši na pivní festivaly a vůbec pronikám do tajů pěnivého moku. Člověk musí vyzkoušet vše, aby se opět vrátil na začátek. Tak i já se po vyzkoušení všech možných pivních stylů vracím ke klasickému ležáku, který je ostatně české pivní kultuře vlastní. I když nedám dopustit na takzvané kyseláče a stouty.

Napsat komentář