,
Degustovat ležáky? Jistě. Ale které?
Publikováno v Pá. 14. Prosinec 2012 v rubrice Z TISKU A MÉDIÍ

Mnozí z vás už vědí, že První pivní extraliga je iniciativou osmi pivních nadšenců, odborníků i amatérů, která se zabývá anonymními degustacemi piva. Už jsme ochutnávali lahvové i točené pšenice, zahraniční značky, desítky, nealko, radlery.

Přestože většina z nás preferuje spíše zajímavější piva, naším hlavním cílem je každoroční degustace VŠECH českých ležáků, dostupných v běžné obchodní síti. Nejdřív základní kola (do kterých se nasazuje podle výsledků předešlého roku), pak semifinále a nakonec finále. Práce na celý rok.

Ze začátku byl kolem našich výsledků dost rozruch, protože ty vůbec neodpovídaly představám a předsudkům pivních znalců ani přáním těch, co se za pivní znalce považují. Není divu. My sami jsme po desítkách proběhlých degustací zjistili, že pivo není obor pro rychlé silácké soudy, zaujaté odsudky a setrvačné adorace. Nás samotné výsledky mnohokrát překvapily a tak jsme dnes všichni už o dost opatrnější, než něco o některé značce vyslovíme.

Protože anonymní degustace je prostě disciplína pravdy. Kolik pivařů je skálopevně přesvědčeno, že svého favorita pozná poslepu mezi tisíci, že konkurenta svého oblíbence by nikdy nepili, natož pochválili. Ale stačí pár anonymních degustací a člověk si na suverénní hodnocení dá raději pozor.

Své výsledky trvale publikujeme a bývá kolem nich vždy vzrušená debata. Je jasné, že milovníci piva některé výsledky těžko skousávají, ale snad z nich už většina ví, že se degustace snažíme dělat přísně korektně, spravedlivě a objektivně. A pak holt ber nebo neber. Předloni vyhrál Skalák z Rohozce, loni Zubr z Přerova, letošní třetí ročník dvanáctka z Krušovic.

Hned po letošním finále jsme začali řešit ročník příští a znovu nám vyplavala jedna zásadní otázka. Co vlastně ochutnávat. Co se značkami zaniklých pivovarů, používanými pro produkty pivovarů jiných? Co s pivovary, které vaří více ležáků? Co s velkými skupinami, které vlastní několik pivovarů a v každém z nich jménem jiný, ale možná úplně stejný ležák?

Odpověď není tak jednoduchá, jak se zdá. Od začátku se snažíme fungovat spotřebitelsky a chovat se jako běžný pivař, co si kupuje lahváče v samošce. Ten se čerta starýho zajímá o to, kde se třeba jeho oblíbený braník dnes vaří. Jenže tu je námitka: je to vůbec jiná receptura, než staropramen premium? To není tak jednoduché, to vám nikdo neřekne. A co se značkami, které vaří skupina Heineken nebo Lobkowicz? Nabízí se odpověď: jeden funkční pivovar – jeden ležák. Jenže dnes už člověk ani nezjistí, kde se co vaří, pivovarské skupiny mlží, jak jen to jde.

Tuhle mi jeden barman tvrdil, že svijany weizen se vaří ve Svijanech. To je přece blbost už technologická. Pravda je jiná: prostě část produkce primátorské pšenice nese label populárních svijan. A tak to dělají i jiní. Na sentiment pivaře má zase zabrat převzetí značky dávno zavřeného pivovaru, ale je to samostatný ležák, nebo jen etiketa?

Tak nás napadlo, že se s vámi poradíme. Napište nám, třeba do diskuse na www.prvnipivniextraliga.cz, co si o tom myslíte. Rozlousknutí tohohle problému nezajímá jen nás z PPE. Může pomoci i v metodice pro další degustace a možná i pro marketing či pro metodu sestavování pivních listů v hospodách. Své do toho mohou říci i pivovarští – kdoví, jak by to sami chtěli, Třeba by chtěli sami hlásit svého pilota do degustace. Jenže co spotřebitel, který to neví a naráží v krámech na celé portfolio?

Možná jednoznačnou a všeobecně přijatelnou odpověď nenajdeme. Ale zkusme se o tom aspoň chvíli hádat. Vždyť nás to pivo baví.

Ladislav Jakl

Psáno pro Pivo, Beer and Ale